Aktivní máma

magazin pro aktivní ženy

Dětské botičky byly od nepaměti něčím speciálním. Proto se v tomto článku podíváme na jejich historii a vývoj během posledních století.

Dětské botičky se v posledních desetiletích posunuly výrazně dopředu. Už ale naši předkové věděli, že dětským nohám je potřeba věnovat náležitá péče. A historie dětských pantoflíčků to jasně dokazuje.

Šílené pantoflíčky z bronzu

Už v minulosti bylo výrobcům bot jasné, že dětské boty superfit musí být speciální. I proto se vyráběly z měkčích materiálů než tomu bylo zvykem u dospělých. Střevíce pro nejmenší byly nízké a opatřené podpatky. Dětské pantoflíčky jsou typické především v anglosaských kulturách a v Americe. Pro tyto botičky ale ne vždy platila výše uvedená pravidla.

Do dnešních dní se dochovaly například pantoflíčky, které se odlévaly z bronzu nebo potahovaly kovem. Na podešve se pak psávaly informace o člověku. Jakmile je jejich nositel přestal nosit, protože už mu byly malé, zastrkávaly se za krovy nebo zazdívaly do základů domů. Tam totiž měly sloužit k odhánění zlých sil od obyvatel domu.

Rozvoj masové výroby

Velice oblíbené byly dětské boty šité na míru. Rodiče je svým dětem nechali ušít u ševců a s přibývajícím věkem a rostoucí nohou se následně upravovaly. Jejich výroba ale byla velice drahá, takže si je jejich vlastníci nechávali také opravovat. Děti, které na vlastní boty neměly, je pak mohly na začátku 20. století získat například jako dar na vánoční besídce nebo dobročinném bazaru.

Už v 19. století ale dětské botičky začaly postupně zlevňovat. Mohla za to především průmyslová revoluce a počátek masové výroby. Ten umožnil i méně movitým rodinám dostat se ke kvalitní a trvanlivé obuvi. Klasická výroba bot u ševců ale stále přetrvávala. Dědění bot ze staršího dítěte na mladší také nebylo nic neobvyklého. V některých rodinách se ostatně jedná o tradici, která se drží až do dnešních dní.

Napsat komentář