V momentě, kdy jsme s přítelkyní dospěli k závěru, že je vhodná doba začít uvažovat nad koupí nového bytu, stále před námi byla otázka, kde to bude. Já jsem chtěl byt v Praze, ale moje přítelkyně se nehodlala smířit s představou, že by měla žít v centru hlavního města. Volba lokality pro nás byla zásadní především proto, že v blízké budoucnosti plánujeme děti. Věděli jsme, že by nebylo moudré odstěhovat se do lesů, kde není žádná občanská vybavenost. S tím jsme souhlasili oba. Na přesné lokalitě jsme se ale nemohli dohodnout.
Důvody, proč jsem od počátku trval na tom, že byt budeme hledat v Praze
Ještě jsem asi nezmínil, že pracuji v oboru IT technologií. Může se to zdát jako práce, která je poměrně flexibilní. Stačí vám k ní jeden počítač, připojení na internet a pracovat můžeme odkudkoliv. Bezesporu jsou situace, kdy tomu tak skutečně je. Já osobně ale často dojíždím za klienty na schůzky a většina z nich se nachází právě v centru Prahy. Z toho důvodu jsem naléhal, abychom i nové bydlení vybírali tam. Budeme mít větší svobodu, MHD tam jezdí prakticky nepřetržitě. Odpadne mi dojíždění do práce (z dosavadního bytu za Prahou jsem cestoval půl hodiny) a budeme všichni spokojení. Když navíc vybereme klidnější část Prahy, bude byt vhodný i pro naše, zatím nenarozené, děti.
Jisté výhody má samozřejmě i bydlení za Prahou, na kterém pro změnu trvala má přítelkyně
Jejími nejčastějšími argumenty bylo, že byty jsou tam levnější, čistější, prostředí přijatelnější a z jejího vyjadřování jsem měl pocit, že tam snad i slunce svítí víc. Snažil jsem se argumentovat tím, že když si dáme tu práci s výběrem vhodné lokality a neukvapíme se, můžeme bydlení za stejných podmínek sehnat i v Praze. A vyjdeme z toho dobře oba dva. Snažil jsem se ji přesvědčit, že například rezidenční čtvrť bude dobrým řešením.
Na rozdíl od přítelkyně mě život mimo centrum začínal trochu nudit. Jsem ten typ, který je prostě měšťák každým coulem. Nepotřebuju zahrádku, stačí mi ruch velkoměsta a vědomí, že mám vše při ruce. A když budu chtít přece jen někdy popít s kamarády, nebudu se muset ohlížet na to, kdo mě zaveze domů, když nemůžu řídit auto. Stejně tak mi dělalo dobře, že je v Praze nepřeberných možností kulturního vyžití, protože jsem společenský typ a vezmu zavděk jakoukoliv příležitostí, kdy si mohu obléct košili.
Přesto, že se naše představy o budoucím bydlení značně lišily, já si stále trval na svém a i když nás to stálo pár hádek, jsem rád, že jsem ze svých požadavků nepolevil
Nechtěl jsem se zkrátka vzdát toho, že by ze mě mohl být konečně poprvé v životě opravdový Pražák. Chvíli jsme sice měli trochu italskou domácnost, kdy přítelkyně div nebrečela, když mi vyčítala, že se vůbec nezajímám o to, jak se cítí. Vyslechl jsem si, že se o ni vůbec nezajímám a naše budoucí dítě, které by pro nás oba mělo být prioritou, je mi také ukradené. Hodlám totiž to nebohé dítě vědomě uvrhnout do prostředí, které pro něj není vůbec vhodné. Je tam smog, hluk a bůhví, co ještě. Bude to určitě astmatik, bude pořád nemocné a budu za to moct jen a jen já, protože ona je jediná zodpovědná a tohohle ho chtěla uchránit.
Kdybych býval nebyl na podobné excesy zvyklý od svých klientů, asi bych se zbláznil, nebo to vzdal. Jsem ale zvyklý zachovat chladnou hlavu a vymlouvat neposlušným klientům vymyšlené technické vymoženosti, které v jejich případě nemají žádné opodstatnění. Někdo by možná namítal, proč spolu jsme, když máme každý jiné představy. Možná proto, že otázka bydlení není pro harmonické soužití (někdy až tolik) důležitá. A protože máme plno jiných společných zájmů.
Něco tak banálního jako je volba lokality pro život, nás tedy nemohlo rozházet. Hádky jsme, myslím, oba brali jako nutné „zpestření“ našeho vztahu a oba jsme je uměli hodit za hlavu. Pár hodin nato jsme se tomu smáli. Dohodli jsme se totiž, že všemu necháme volný průběh. Nakonec krásně může být všude a záleží především na každém z nás, jaký domov si vytvoříme.
Předcházely vašemu rozhodnutí o společném bydlení také nějaké dohady, nebo jste se na všem bez problémů shodli hned na začátku?
