Rodičovská dovolená se dá využít opravdu různě. Přečtěte si příběh maminky, která pro české rodiče objevila cvičení s kočárkem a zároveň i možnost, jak si při rodičovské přivydělat sportem.
ŠOK NEBYLY PLÍNKY ANI NOČNÍ VSTÁVÁNÍ, ALE KAŽDODENNÍ „BYTÍ DOMA“
Chystáte se mít miminko? Super, ale nejdříve si promyslete, co na mateřské budete dělat!!!
V rámci mateřství se v dnešní době píše o ledasčem. Jak přežít šestinedělí, jak se dostat co nejrychleji zpět do formy a shodit nabraná kila, jak správně přebalovat, kojit, starat se o domácnost, volit vhodné hračky z vhodných materiálů a mnoho dalšího. Avšak o tenkém ledě, o té velice slabé hranici, na jejímž jednom konci je šťastná, zářící a spokojená maminka, která si i v období mateřství dokázala zachovat samu sebe a na konci druhém je ta odstrašující proměna ve vyčítající, stěžující si saň, která nás žere zaživa, o té se už tolik nedočteme. „Doufám, že dneska přijdeš dřív, než v sedm!?“ „Na všechno jsem sama, Evy manžel nemá problém občas vyluxovat, ale ty…“ Jsou vám tyto věty povědomé, a nebo máte to štěstí a patříte mezi maminky, které se ani neotočí a další krásný den je pryč?
I já se ocitla na tomto tenkém, tenoučkém ledě. Každý den jsem se poznávala čím dá tím méně. Nespokojenost, vztek, fňukání, vyčítání, obviňování, podezírání a tisíc dalších emocí mě navštěvovalo každý den. A přitom vedle v postýlce leželo to nejnádhernější, neúžasnější andělské stvoření a já každý den děkovala, že si zrovna mě vybrala za maminku. Dvě obrovské a těžko popsatelné disproporce. A tak jsem se nakonec ocitla jen pár kroků před pádem do černé jámy beznaděje, hysterie, věčné nespokojenosti a vyprahlosti. Nad takovými ženami jsem jako bezdětná vždycky nechápavě kroutila hlavou. Tohle se mi NIKDY nestane. Na miminko se nepopsatelně těším. Procestovala jsem celý svět, dotáhla to tak daleko, jak jsem chtěla, naučila se plynule jazyk, poznala dostatek mužů, abych nakonec poznala toho pravého… Tak čím to je? Kde se ve mně bere taková spousta negativismu? Proč většinu dne myslím na to, co právě dělá můj muž? V kolik asi přijde domů? Proč mi už dávno nezavolal? A proč mohu vyloženě zešílet, když po sobě OPĚT neuklidil ten hrníček od snídaně? Jak to, že mě, která dokázala ve dřezu nechat nádobí i několik dní, jak to, že mě teď tohle vadí? Mě, která dokázala v plném pracovním nasazení zapomenout na oběd, svačinu a kolikrát i na večeři? Kam se poděla moje radost a nespoutanost? „Je to prostě náročné jen neustále přebalovat, prát, vařit, uklízet. To je jasný, že tě to ničí.“, dostávala jsem z vnějšího světa rady. Ale mě to nevadí… mě OPRAVDU nevadí neustálé přebalování a krmení. Miluji být s mým andílkem!!! Na všechno, co miminko obnáší, jsem byla úplně připravená. Otěhotněla jsem po 3 měsících od chvíle, kdy jsem si pomyslela, že miminko bylo fajn. Moje sžírající pocity OČIVIDNĚ nebyly z mateřství!!! Tak z čeho tedy???
„Nejsi zvyklá být doma,“ odpovídá mi má duše. BÝT DOMA. Celý den. Každý den. Celý život, 31 let, jsem domů chodila jen jíst, odpočinout si, vykoupat se a nočním spánkem se připravit na další den strávený mimo domov. A nyní je to ÚPLNĚ jinak!!! Jsem doma bez realizace.
Miminko vnímám jako třešinku na dortu. Jako nepopsatelně úžasný bonus. Jako splněný sen. Jako rozmnožení své ženskosti. Ano, jsem onou maminkou, která si mateřství nedokáže vynachválit, a nevymýšlím si!!! Mohu to nyní tvrdit, neboť jsem naštěstí včas přišla na to, co by mě a zároveň i mou novou rodinu mohlo totálně smést z povrchu zemského. Ještě jednou zopakuji, že dítě je pro mě opravdu jako ta nejlahodnější třešinka na dortu. Ale ta třešinka nemůže být třešinkou, pokud zde chybí dort. Zjistila jsem, že nemám svůj dort!!! Péče o domácnost mi nikdy nic neříkala. Nikdy jsem nenašla potěšení v úklidu, mytí nádobí či žehlení. Vždy to byly, jsou a nejspíš i budou práce, kterým se v podstatě vyhýbám. Takže jsem měla jen „třešinku“, ale bez dortu. Má začínající hysterie pramenila z toho, že jsem se velice mylně domnívala, že mým dortem má být vztah. Ještě přesněji můj partner. Ale ten se mým dortem vůbec stát nehodlal. Ba naopak. Čím více jsem ho do podoby dortu přetvářela, tím více chtěl být kyselou zelňačkou. A v té se radost z třešinky ztratí během sekundy…
Prožila jsem si tedy pár bezesných nocí, kdy jsem se snažila a prosila Vesmír o pomoc v nalezení odpovědí na mé otázky. A najednou se to stalo. Při další z každodenních procházek s kočárkem venku z ničeho nic, během pár minut, vznikl podnikatelský záměr neboli můj lahodný dortový „korpus“ se vším všudy. A další dortové ingredience se začaly sypat jedna za druhou.
bio hladká mouka = Název Strollering
vajíčka = specializace na sportovní chůzi, in-line brusle a tanec
vanilkový cukr = firemní hodnoty
šlehačka = koncepce franchízy
Poté už jen stačilo vzít mou nádhernou, dokonalou, nepopsatelně slaďoučkou třešinku a na celý dort ji posadit a radovat se z ní každičký den. Vztah s milujícím mužem se mi stal kuchařkou na další přikrášlovací triky s mým dortem.
Ráda bych zde tedy shrnula mé zjištění: zamyslete se nad tím, zda i Vám náhodou Váš dortík, na který patří vaše úžasné třešinky, nechybí. Máte něco, co vás naplňuje, rozvíjí, posouvá dál, motivuje ke změnám, co vám dělá radost, co vás rozzařuje, s tím, že ani nepostřehnete, že je další den u konce a vás se nedotkla ani jedna špatná emoce? JAKÝ JE TEN VÁŠ DORT???
Být maminkou se žena může rozhodnout jako k celoživotnímu poslání, tím pádem jsou pro ni dortem děti a třešinka třeba občasná návštěva kina nebo fitness. A nebo třešinkami zdobícími maminčin dort, budou právě děti a dort se bude skládat ze seberozvoje, tvoření a kreativity, relaxace nebo návštěvy pedikúry.
Z celého srdce každé ženě na mateřské přeji, aby se onen tenký led pod ní neprolomil, aby naopak našla pevnou půdu pod nohama, aby našla to něco, co bude na mateřské dělat, a mohla si tak své děti jen a jen užívat.
S láskou,
Edita Berková, autorka programu Strollering
Přidat komentář