Nemáte-li možnost navštěvovat naše kurzy Aktivní máma, nabízíme Vám alespoň zprostředkovaně techniku, která se může hodit při hledání pracovního místa či při řešení komplikovanějšího problému. Zjednodušeně řečeno, naplánujeme si cestu k řešení nějakého problému tak, abychom maximalizovali možnost dosažení cíle. Že je hezčí kráčet životem spontánně a bez naplánované trasy? V mnoha případech ano, ale týká-li se to našeho zaměstnání, je zasazení určité racionální profesionality nutné. Ne-li nutné, tak velmi prospěšné.
Jak na to?
K plánování cesty k řešení můžeme použít tzv. strukturované uvažování (alias projektové myšlení) neboli lidově řečeno „ aby to mělo hlavu patu“. K čemu je to dobré? Všichni asi známe situace, kdy mluví více lidí o nějakém problému, každý sděluje co mu jde hlavou a výsledek žádný. Jinak řečeno – mlátí se prázdná sláma. Má-li ovšem naše uvažování nějakou smysluplnou strukturu, šetří to čas. Náš i ostatních. Ostatní se rovněž lépe zorientují v tom, „co nám jde hlavou“, to znamená, že se lépe domluvíme. Prezentujeme také svoji profesionalitu. No a především: strukturované uvažování účinně vede k řešení problému.
O co nám jde?
Zkusme tedy společně takto strukturovaně uvažovat nad problémem hledání zaměstnání. Jestli jsme si pečlivě prozkoumali terén, máme už asi jasno v tom, o co nám jde.
Můžeme tedy formulovat náš záměr: najít zaměstnání.
Hned nato si položme otázku, o co nám jde doopravdy, čili jaké máme cíle. Může to být seberealizace, finance, profesní růst, „vypadnout z domu“ a řada dalších. Pokusme se oddělit deklarované cíle od skutečných a zrevidovat, zdali naše cíle odpovídají původnímu záměru. Pokud se např. mezi cíli neobjevují finance, nabízí se otázka, zda-li je nutné k jejich naplnění hledat placené pracovní místo a ne třeba dobrovolnickou práci.
Pro koho?
Jinak řečeno: jaká je naše cílová skupina? Nepodíváme-li se pořádně, pro koho vlastně chceme zrealizovat náš záměr a jestli je to pro něho dobré, můžeme se dočkat nepěkných překvapení. Stává se totiž poměrně často, že pro někoho něco obětavě děláme a on to vůbec nepotřebuje. Zkusme si tedy ujasnit, pro koho bude přínosné naplnění mých cílů. Pro mne? Mého partnera? Pro děti? Zkoumejte cíle, nikoliv záměr. Zaměstnání samo o sobě nebude např. pro děti přínosem, ale realizovaná (a tím třeba spokojenější) máma možná ano…
Co, kdy a kolikrát?
Máme-li jasné cíle, zkusme se zamyslet nad strategií, jak jich dosáhnout. To znamená jaké aktivity a v jakém čase vykonáme, čili harmonogram. A pokud možno si je pro sebe kvantifikujme. Znamená to mít jasno, kolik např. oslovím firem motivačním dopisem, na kolik odpovím inzerátů apod. A to vždy v nějakém časovém úseku a především realisticky. Pokud si jako jedinou aktivitu zvolím „nahlásit se na úřad práce“, tak to zjevně k naplnění výše zmíněných cílů nepovede. Pokud si k mým činnostem nepřidám kdy a kolikrát, přemění se můj záměr najít si zaměstnání v chronické snění a přešlapování na místě.
Aby to klaplo…
K tomu je zapotřebí mrknout se na rizika. Každý plán si nese rizika, je dobré je poznat a ošetřit. K hlavním rizikům vždy patří, že si nevšimneme, kdo všechno je ve hře. To znamená, kdo všechno ovlivňuje naplnění mého záměru. Jsem domluvená s partnerem, prarodiči? Vím jaká je provozní doba školky, školní družiny? Významným rizikem jsou taky naše slabé stránky, vytrvalé opakování toho co se neosvědčilo apod. Rizika zkusme ošetřit, to znamená navrhnout nějaká pokud možno účinná opatření, co udělám, když …
A malé opakování nakonec:
- Záměr (oč nám jde?)
- Cíle (oč nám skutečně jde?)
- Cílová skupina (pro koho?)
- Strategie
- Aktivity, činnosti
- Harmonogram (!)
- Rizika (a jejich ošetření)
A co kouzlo ženské intuice a spontánních řešení?
Může být tím originálním kořením, které z našeho racionálního „pokrmu“ vytvoří osobité dílo.
Že to celé není nic nového pod sluncem? Samozřejmě. Ale znáte taky tuto úžasnou větu?: Není vždy potřeba dozvědět se nové věci, ale to, co už víme, začít dělat.
[upravená přednáška, Mgr. Lenka Zemanová, Centrum pro rodinu a sociální péči, Brno]
Přidat komentář