Nejen sociologické a psychologické průzkumy, ale především každodenní zkušenosti z praxe stále potvrzují, že dostatek kvalitních sociálních vztahů je jedním z nejdůležitějších atributů duševního zdraví.
U žen v různých životních etapách (v těhotenství, v období rodičovské dovolené) nabývá tento fakt na významu, neboť mohou být ohroženy určitou mírou tzv. sociální izolace. Její intenzita a trvání jsou individuálně odlišné, a především – nemusí k ní vůbec dojít.
Prozkoumání vlastní vztahové sítě
Sociální síť si můžeme představit jako jemnou pavučinu vazeb, které se od nás rozbíhají do užšího (rodinného) a širšího (společenského) okolí. Zahrnují všechny naše vztahy s lidmi, které máme rádi, se kterými trávíme čas a vzájemně si poskytujeme nějaký druh podpory (ať je to prosté sdílení, útěcha nebo praktická pomoc s hlídáním dětí). Jaký význam mají tyto „sítě“ pro ženy na rodičovské dovolené? Dva příklady ze života nám tomu pomohou lépe porozumět.
Hanka je na rodičovské dovolené 2,5 roku. Svému synovi se velmi věnuje, ale poslední rok prožívá pocity osamělosti, ke kterým se přidal i smutek a určitá ztráta životní radosti. Její muž velmi intenzivně pracuje a z náročného zaměstnání se vrací obvykle pozdě večer, zaneprázdněn bývá často i o víkendech. Hanka zůstává doma, trápí se, žádné jiné vztahy nerozvíjí.
Oproti tomu Eva s dvouletou dcerkou a čtyřletým synem je v podobné životní situaci, ale rozhodla se pocitu izolace čelit. Obnovila některé dříve zanedbávané příbuzenské vztahy, občas využívá nabídky příbuzných na hlídání svých dětí a „vyráží“ na „dámský dýchánek“. Nebo jde jezdit s kamarádkou na bruslích. Několikrát také byla navštívit kolegy v původním zaměstnání.
Samozřejmě to není tak jednoduché, díváme se teď pouze na rozdílný způsob zacházení s podobnou situací, resp. u Evy na předcházení pocitu sociální osamělosti. Jsou situace, kdy tatínek třeba nemůže svoji pracovní aktivitu v určitém období omezit (i proto, že je na něm rodina ekonomicky závislá) a zachování duševní pohody maminky je tedy velmi důležité pro udržení pozitivního rodinného ovzduší.
Čím je nám sociální síť prospěšná
Do úzké sociální sítě patří otec dětí a prarodiče (a to i tehdy, pokud již nežijí nebo vážné překážky nedovolují těsný vzájemný kontakt). Širší sociální síť zahrnuje ostatní příbuzné, přátele, kamarády a kolegy z práce, s nimiž je udržován bližší vztah. Všechny tyto vazby nás propojují s okolním světem, poskytují prostor pro vzájemnou podporu, sdílení, společné prožitky i umožňují pomoc v nouzi. O některé se můžeme opřít jako o pevný strom, když prožíváme „životní bouři“ nebo „jen“ potřebujeme vyčerpaně spočinout v jeho stínu.
Prakticky to v období rodičovské dovolené znamená, že jsou dny, kdy je nezbytné zajistit hlídání našich dětí, kdy hledáme společníky pro plánovaný výlet, kamarády pro společnou hru, kdy chceme s někým sdílet obdobné životní zkušenosti, kdy se potřebujeme utvrdit, že naše pocity a myšlenky vztahující se třeba k rodičovství a partnerství nebo k vnějšímu světu jsou obvyklé a běžné.
Tátové v akci
Zatímco dříve byl tatínek na pískovišti opravdu raritou a otec pečující o malé děti se stával námětem zábavných filmů, dnešní muži chtějí být „u toho“ obvykle od začátku. Mnoho aktivních otců chce trávit se svými dětmi i běžný den, vymýšlejí společné aktivity, dovedou se o děti postarat a bez problémů jim třeba i připraví oběd. Nutno dodat, že k tomu muž potřebuje, aby mu žena byla ochotna uvolnit část „pole“. Někdy se setkáváme s obavami žen, jak to muž s dětmi vlastně zvládne, některé se naopak obávají o takovou podporu muže požádat. Děti však z většího zapojení tatínků do každodenní péče velmi profitují. Upevňuje se vzájemný vztah, protože tatínek dokáže lépe reagovat na měnící se potřeby dítěte, pokud s ním pravidelně tráví čas. Dětem se rozšiřuje obzor o mužský náhled na svět, učí se jiným způsobům zacházení s různými situacemi. Tatínek přináší neotřelé způsoby hry, kreativně využívá volného času s dětmi, protože nebývá tolik zatížen určitou rutinou a únavou z neustálé péče (vyjma tatínků na rodičovské dovolené).
Získaný čas může žena využít nejrůznějším způsobem – ať již pro odpočinek, pěstování koníčků, sebevzdělávání nebo upevňování ostatních vztahů s okolím.
Užívat si s babičkou a dědou
Jakou roli hrají v sociální síti, resp. rodinném systému prarodiče? Mnoho dnes již dospělých lidí s radostí vzpomíná na čas strávený s nimi. Rodičům mohou být podporou při pohlídání vnoučat, někdy poskytnou přímou pomoc v domácnosti nebo podpoří životní zkušeností. Děti si tak užívají lásky dalších milujících osob a prarodičům se naskýtá přirozená možnost seberealizace v další životní etapě – v přítomnosti vnoučat.
Ne každý má to štěstí mít prarodiče nablízku, ne všude panují ideální rodinné vztahy. Vždy však stojí za pokus snaha vzájemné vztahy vylepšit. Alespoň občasný kontakt vzájemně obohatí všechny rodinné příslušníky. Častým problémem bývají mezigenerační neshody týkající se výchovy dětí/vnoučat. Je pochopitelné, že prarodiče se svými životními zkušenostmi cítí někdy potřebu vyjadřovat svá stanoviska a názory. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že vychovávat by měli rodiče, kteří nesou za své děti zodpovědnost. Prarodičům tak „připadne“ velmi hezká role průvodců, těšitelů dítěte, moudrých osob, které se dělí s vnoučaty o životní příběhy a prožitky. A to není málo. Některé výzkumy naznačují, že děti vyrůstající obklopeny vícegeneračními vazbami v rodině jsou psychicky odolnější a spokojenější. Nezanedbatelnou roli zde jistě hraje pocit, že v jejich životě je více osob, kterým záleží na jejich spokojenosti a celkové duševní pohodě.
Někdy může tedy být cestou vzájemná dohoda o respektování základních výchovných pravidel s tím, že o podstatných věcech vždy rozhodují rodiče. Rodiče mohou čas získaný hlídáním „investovat“ do upevňování vzájemného vztahu, na který v období raného rodičovství někdy nezbývá mnoho prostoru. Pro menší děti je navíc pohlídání babičkou nebo dědou obvykle lepší variantou než střídání mnoha osob, se kterými dítě nemusí mít (na rozdíl od rodičů) blízký vztah (jednou sousedka, podruhé kolegyně z práce..). Prarodiče poskytují dětem bezpečný prostor k postupnému sociálnímu otužování a uvolňování se z těsné vazby k mamince.
Příbuzní
Naše rodina nejsou jen partner, prarodiče. Z těch nejbližších neopomeňme sourozence – i v dospělém životě mohou být pro nás zdrojem důležité opory, spojnicí s naší osobní historií. Pro děti se mohou strýčkové a tedy stát pozitivními vzory svými dovednostmi (třeba ve sportu, práci se dřevem..), ale i výraznými charakterovými vlastnostmi (odvaha, upřímnost..). Děti také vnímají, jak se jejich rodiče chovají ke svým již dospělým sourozencům. Těžko budou věřit větám o důležitosti sourozence v životě, když se jejich tatínek s tím svým třeba roky neviděl..
Ale to není vše. Při pečování o rodinné vazby jde také o naše kořeny, rodinnou historii, pocit příslušnosti k širšímu celku a prožitek lidského kontinua vůbec. Málokdo se cítí dobře opuštěně, bez hlubších citových vztahů s lidmi ve své rodině. Příště se také zaměříme na udržování sociálních vazeb k širšímu okolí.
A tak se na závěr můžeme zamyslet, není v naší rodině –ať již užší nebo širší- někdo, na koho jsme v zápalu všednodenních starostí trochu pozapomněli?
Přidat komentář