„Mně nevadí, co řekl, ale jak to řekl!“ Výrok ilustruje známou skutečnost, že člověka často více rozčiluje formulace slov než věcná stránka sdělení. Neboli – když mluvíme, je třeba myslet na obojí.
Obsah sdělení (denotace) nese význam, forma sdělení (konotace) vyjadřuje pocit. A na pocity reagujeme často velmi intenzivně.
Např. slovo „problém“, jedno z nejvíce používaných slov v naší řeči. Patří mezi slova negativní, a místy úplně zbytečně přináší zápor do rozhovoru.
Když ho nahradíme alespoň neutrálním slovem či výrazem, můžeme použít: „otázka, záležitost, prvek, skutečnost, situace, fakt, okolnost, věc, to, co máme řešit…“
Malý příklad vyjadřovacích zvyklostí v češtině:
Zdvořilý dotaz po čase zní: „Prosím vás, nevíte kolik je hodin?“
Chtělo se vám někdy odpovědět: „Nevím“ nebo „Vím“ – a už dál nic nedodat, aby se tazatel trochu zapotil?
Co takhle zeptat se bez záporu: „Prosím vás, kolik je hodin?“, nebo třeba požádat: „Prosím vás, povězte mi, kolik je hodin.“
Zdvořilá žádost o pomoc zní: „Prosím vás, nemohla byste mi pomoct s tím balíkem?“
První, co člověka bezprostředně napadne, je: „Nemohla!“
Ale jsme (většinou) dobře vychovaní, tak to přemůžeme a jdeme pomoci.
Ale – jako první musíme překonávat vnitřní zápor, který navodil sám tazatel svou formulací!
Někdy je tedy zapotřebí tlumočit „z češtiny do češtiny“ a používat slova, která nezablokují konverzaci, ale spíše ji stimulují nebo utiší bouře a posunou věci k lepšímu.
Několik příkladů funkčních převodů obsahuje následující tabulka.
nevhodné formulace |
výhodné formulace
|
| Pokusím se. | Budu postupovat takto: … |
| Udělám, co budu moci. | Podniknu následující kroky… |
| Musíš mi věřit. | Co ti řeknu, si můžeš ověřit (+ kde – zdroj). |
| Není to tak, jak si myslíte. | Je to jinak. |
| Máte to špatně. | Tady je chyba. |
| Všichni vědí, že … | My máme tyto informace. Máš je k dispozici také? |
| Není to nezajímavé. | Mohu se tím zabývat, až dokončím tuto záležitost. |
| Chci jasnou odpověď. | Potřebuji vaše vyjádření. |
| Nemáte pravdu! | Vidím to jinak než vy. |
| Tohle chceme realizovat. | Co byste řekl těmto návrhům? |
| Bude potřeba, abyste … | Můžete prosím … |
| Tobě asi přeskočilo! | S tím nesouhlasím. |
| Myslím, že vzhledem k vaší zkušenosti byste měla přijít s lepším návrhem! | Rád využiju vaši zkušenost. Jaké máme další možnosti? |
| Je přece logické řešení… | Mám představu následujícího řešení… A jaký je váš názor? |
Co je dobré použít pro smysluplné vyjadřování?
- Mluvit o tom, co je či bude – druhou stranu nezajímá, co nejde nebo nemůže být.
- Popisovat, nehodnotit – popis neútočí, ale předkládá.
- Minimalizovat počet negativních slov „nevím, nelze, nemáme, neznám, nebude …“ na míru nezbytně nutnou.
- Zaměřit se na aktivní jazyk, angažovanou mluvu, vyhnout se obratům typu „kdybych byl býval“.
- Vyměnit slova morálního hodnocení („to je špatné“) za slova faktického posouzení („tady máme chybu“).
- Omezit obraty paušálního posouzení a fráze osobní nadřazenosti („každý ví, že“, „je obecně známo“, nepochybně jste seznámeni“, „jistě znáte“, „je úplně běžné“ atd.) – posluchač se tím může cítit dotčen.
- Zmenšit počet neurčitých slov jako např. „něco, nějak, někteří, několik…“ – rozhovor se díky nim stává vágním.
- Mluvit více slovesy („dělat, pověřit, slyšet“) než podstatnými jmény slovesnými („dělání, pověření, rozhodování“), protože slovesa jsou dějová.
Zejména tam, kde chce člověk zapůsobit jistě a fundovaně (prezentace, obchodní jednání, přijímací pohovor…), je dobré mluvit:
- konkrétně
- stručně
- aktivními slovy
- v krátkých větách
Na závěr a pro pobavení jedna anekdota a jeden citát:
Žili kdysi na Divokém Západě dva kovbojové, starý a mladý. Starý učil mladého chytat do lasa divokého mustanga.
Mladému to pořád nešlo.
Starý kovboj už se na to nemohl dívat, tak řekl svému učedníkovi: „Víš co, já teď půjdu a vykouřím si fajfku. Ty tady zatím trénuj a pak mi ukážeš, co ses naučil.“
A šel a vykouřil dýmky dvě, aby poskytl mladému dost času.
Pak se vrací a vidí, že mladému to pořád nejde.
Tak se ptá: „Prosím tě, co to děláš?“
Mladý říká: „Snažím se chytit toho koně!“
A starý kovboj odpověděl: „Tak se nesnaž a chyť ho!“
„Vyřčené slovo a vystřelený šíp nelze vrátit.“ (indiánské přísloví)
Přidat komentář