Slova v komunikaci – pomůcka i zbraň

„Mně nevadí, co řekl, ale jak to řekl!“ Výrok ilustruje známou skutečnost, že člověka často více rozčiluje formulace slov než věcná stránka sdělení. Neboli – když mluvíme, je třeba myslet na obojí.

Obsah sdělení (denotace) nese význam, forma sdělení (konotace) vyjadřuje pocit. A na pocity reagujeme často velmi intenzivně.

Např. slovo „problém“, jedno z nejvíce používaných slov v naší řeči. Patří mezi slova negativní, a místy úplně zbytečně přináší zápor do rozhovoru.

Když ho nahradíme alespoň neutrálním slovem či výrazem, můžeme použít: „otázka, záležitost, prvek, skutečnost, situace, fakt, okolnost, věc, to, co máme řešit…“

Malý příklad vyjadřovacích zvyklostí v češtině:

Zdvořilý dotaz po čase zní: „Prosím vás, nevíte kolik je hodin?“

Chtělo se vám někdy odpovědět: „Nevím“ nebo „Vím“ – a už dál nic nedodat, aby se tazatel trochu zapotil?

Co takhle zeptat se bez záporu: „Prosím vás, kolik je hodin?“, nebo třeba požádat: „Prosím vás, povězte mi, kolik je hodin.“

Zdvořilá žádost o pomoc zní: „Prosím vás, nemohla byste mi pomoct s tím balíkem?“

První, co člověka bezprostředně napadne, je: „Nemohla!“

Ale jsme (většinou) dobře vychovaní, tak to přemůžeme a jdeme pomoci.

Ale – jako první musíme překonávat vnitřní zápor, který navodil sám tazatel svou formulací!

Někdy je tedy zapotřebí tlumočit „z češtiny do češtiny“ a používat slova, která nezablokují konverzaci, ale spíše ji stimulují nebo utiší bouře a posunou věci k lepšímu.

Několik příkladů funkčních převodů obsahuje následující tabulka.

nevhodné formulace

výhodné formulace

Pokusím se. Budu postupovat takto: …
Udělám, co budu moci. Podniknu následující kroky…
Musíš mi věřit. Co ti řeknu, si můžeš ověřit (+ kde – zdroj).
Není to tak, jak si myslíte. Je to jinak.
Máte to špatně. Tady je chyba.
Všichni vědí, že … My máme tyto informace. Máš je k dispozici také?
Není to nezajímavé. Mohu se tím zabývat, až dokončím tuto záležitost.
Chci jasnou odpověď. Potřebuji vaše vyjádření.
Nemáte pravdu! Vidím to jinak než vy.
Tohle chceme realizovat. Co byste řekl těmto návrhům?
Bude potřeba, abyste … Můžete prosím …
Tobě asi přeskočilo! S tím nesouhlasím.
Myslím, že vzhledem k vaší zkušenosti byste měla přijít s lepším návrhem! Rád využiju vaši zkušenost. Jaké máme další možnosti?
Je přece logické řešení… Mám představu následujícího řešení… A jaký je váš názor?

Co je dobré použít pro smysluplné vyjadřování?

  1. Mluvit o tom, co je či bude – druhou stranu nezajímá, co nejde nebo nemůže být.
  2. Popisovat, nehodnotit – popis neútočí, ale předkládá.
  3. Minimalizovat počet negativních slov „nevím, nelze, nemáme, neznám, nebude …“ na míru nezbytně nutnou.
  4. Zaměřit se na aktivní jazyk, angažovanou mluvu, vyhnout se obratům typu „kdybych byl býval“.
  5. Vyměnit slova morálního hodnocení („to je špatné“) za slova faktického posouzení („tady máme chybu“).
  6. Omezit obraty paušálního posouzení a fráze osobní nadřazenosti („každý ví, že“, „je obecně známo“, nepochybně jste seznámeni“, „jistě znáte“, „je úplně běžné“ atd.) – posluchač se tím může cítit dotčen.
  7. Zmenšit počet neurčitých slov jako např. „něco, nějak, někteří, několik…“ – rozhovor se díky nim stává vágním.
  8. Mluvit více slovesy („dělat, pověřit, slyšet“) než podstatnými jmény slovesnými („dělání, pověření, rozhodování“), protože slovesa jsou dějová.

Zejména tam, kde chce člověk zapůsobit jistě a fundovaně (prezentace, obchodní jednání, přijímací pohovor…), je dobré mluvit:

  • konkrétně
  • stručně
  • aktivními slovy
  • v krátkých větách

Na závěr a pro pobavení jedna anekdota a jeden citát:

Žili kdysi na Divokém Západě dva kovbojové, starý a mladý. Starý učil mladého chytat do lasa divokého mustanga.

Mladému to pořád nešlo.

Starý kovboj už se na to nemohl dívat, tak řekl svému učedníkovi: „Víš co, já teď půjdu a vykouřím si fajfku. Ty tady zatím trénuj a pak mi ukážeš, co ses naučil.“

A šel a vykouřil dýmky dvě, aby poskytl mladému dost času.

Pak se vrací a vidí, že mladému to pořád nejde.

Tak se ptá: „Prosím tě, co to děláš?“

Mladý říká: „Snažím se chytit toho koně!“

A starý kovboj odpověděl: „Tak se nesnaž a chyť ho!“

„Vyřčené slovo a vystřelený šíp nelze vrátit.“ (indiánské přísloví)

Další články z rubriky


Přidat komentář