Články: Psychologická poradna

DOTAZ

Dobrý den, po porodu jsem vlastně nikdy nepřestala pracovat, jen jsem se přesunula k domácímu počítači. Babička (tchýně) bydlí s námi v domku, jen o patro níže a ráda dopoledne s hlídáním pomohla. Mohla jsem tak pracovat celé dopoledne a ještě v době, kdy malá spinká po obědě. Jinak jsem se ale snažila přes oběd + později odpoledne a všechny víkendy trávit s malou. Práce mě baví, manžel mě v ní podporuje, malá byla jen o patro níže, takže idylka. Navíc mi tchýně ráda za pár korun pomůže s domácností. Jenže teď je malé 2,5 roku a mě moc trápí, že chce být víc u babičky než u mě. Vím, že babička pro ni vymýšlí nejrůznější aktivity a holky jsou sehrané, ale já se taky snažím, aby se mnou měla zážitky. Mám strach, že jsem možná udělala chybu, že jsem nebyla doma jako ostatní maminky. Ale když teď nechám práce, možná malá stejně nebude chtít být se mnou a já se budu trápit dvakrát tolik…. Manžel říká, ať je na to vykašlu, ale mně to jako maminku moc trápí. Udělala jsem chybu?

DOTAZ

Dobrý den, jsem již téměř 6 let na rodičovské dovolené a ještě mě čeká asi 15 měsíců. Poslední dobou mám pocit, že ze všeho zešílím. Manžel má v práci poměrně vysoké postavení, což ho předurčuje k ranním odchodům a večerním příchodům, občas služebním cestám. Po příchodu domů téměř nekomunikuje. Mám pocit, že pro něho nejsem dost dobrá, že v zaměstnání si s jinými manažery a manažerkami popovídá lépe. Mám pocit, že mě nebere jako partnera, ale ženu, která se postará o děti a domácnost. V poslední době to tak těžce zvládám, že často brečím. Jsem velmi impulzivní a často vybouchnu. Z jeho úst často slyším, že všechno , co říkám, jsou hlouposti. Nevyslyší mě, neřeší doma nic. Už to dospělo tak daleko, že se konfliktům neubráním před dětmi (jak taky, když jsou pořád se mnou). Už někdy nemám ani náladu s s nimi hrát a povídat. Manžel si myslí, že bych měla být naprosto spokojená na rodičovské dovolené a užívat si jí. Vždyť jsem se kvůli němu a dětem všecho vzdala, myslím tím možnosti kariérního postupu v zaměstnání a teď jsem pouze služka, která manželovi nestojí velmi často ani za odpověď. Ale, abych byla spravedlivá, s dětmi je rád a i přes to všechno je rodinný typ, který chce mít spokojenou rodinu. Jen nějak nechápe, že by pro to měl také něco udělat. Nejsem si jistá, jak vše zvládnu. Přestal mě bavit i můj velký koníček, kterým byl sport. Nebo to vidím vše moc černě? Děkuji za odpověď.

DOTAZ

Mám prosím dotaz ohledně syna -3,5roků. Jsem s ním a 8měs.mimčem na MD. Má tvrdohlavou a temperamentní povahu, která se vystupňovala („raplí“,nepoužívá mozek) a občas mi teď připadne jeho chování hyperaktivní (s tím rozdílem, že na jednu věc -která ho zaujme, se soustředit dokáže). Má přehnané a plačtivé reakce – na věc ,kterou nechce udělat. Byť je to malichernost. Jak máme na tyto výstupy nejlépe reagovat?Nechápu-může to mít souvislost s jeho povahou? Fyzicky ho netrestáme-jen vyjímečně a po upozornění. Navíc uplatňujeme schovývavou výchovu (protože jinak bych musela na něj pořád křičet) a tak raději vysvětluji. Připadá mi jeho chování pubertální-je to možné v tomto věku? Dále se nesnaží učit nové věci. od září má jít do školky a nemůžu ho přimět,aby se sám oblékal. Po jeho 15ti min.vzdorování, „vyměknu “ a obleču ho. Nevím, ale dělám-li dobře. Děkuji mnohokrát za radu.

DOTAZ

Nastoupila jsem do prace a syn ve dvou letech do soukromych jeslicek. Tam se celkem zadaptoval, vypada to, ze se mu tam libi. Rano uz neplace, tety si ho chvali, jake je to hodne a miloucke dite. Nicmene se nam zhorsilo rapidne spani, spaval celou noc, budil se kolem pate na mleko a potom jeste dospaval hodinu-dve. Ted me nekolikrat za noc vola, pri usinani krici a rano, kdyz se probudi, tak ja jsem v praci a tatinka odstrkuje a vola mamu, cca do pul hodiny se uklidni a hezky se spolu vypravi do skolky. Ve skolce je od 9 do 16.00, kde ho vyzvednu a jedeme domu. Nekdy mame vesele odpoledne,nekdy plne vzdoru, ale obecne si cas spolu jeste plnohodnotne uzivame. Spat chodi kolem osme a tehdy to zacina. Krome volani maminky jeste kasle, doktorka nenasla pricinu. Pres Vanoce nekaslal, jakmile jsem sla zpet do prace a on byl doma jen s tatkou, tak zase zacal. Vim, ze je to velky zlom v zivote nas obou. Nevim, jak mu mohu jeste pomoci. Byl zvykly usinat sam a ted vyzaduje moji pritomnost. Intuitivne mu ji chci doprat, ale bojim se, ze potom budeme takto uspavat jeste v osmi letech…Je dvoulete dite schopne si predstavit, ze maminka rano jede do prace a odpoledne ho vzdy vyzvedne? Co mohu udelat proto, aby mel klidnejsi spanek? I kdyz se presunu na noc do jeho pokoje, tak vola mami, mami, nekdy ze spani, nekdy v bdelem stavu.

DOTAZ

Zajímalo by mě, jestli Vás napadá nějaké východisko pro mámu, která by chtěla strašně moc pracovat, ale už několik let se motám pro mě v bezvýchodné situaci. Mám 2 děti, 7 a 4 a půl roku a jsou neustále nemocné. Pro představu, v září byli zdraví 8dní a ted v říjnu pouze 3 dny. Jelikož jsem s nimi doma již 8 let, sebevědomí a znalosti značně ochably, chtěla jsem v některém supermárketu aspoň na pár hodin denně vybalovat zboží. Ale jsem přesvědčená, že o takového pracovníka není zájem a vůbec se nedivím.

DOTAZ
Manzel mi rekl, ze nevi, zda ma smysl v nasem vztahu pokracovat a ze si to musi rozmyslet. Mame spolu 2 krasne deti, samozrejme nejsme idealni, ale i podle ostatnich jsme si velmi vyhovovali. Ja se ted citim velmi zranena (byla to studena sprcha bez predchoziho varovani). Nevim, zda proste vzit deti, odstehovat se do naseho druheho bytu, nebo cekat co rekne on? Co delat? Ja bych samozrejme chtela, aby nas vztah zustal.

DOTAZ

Potřebovala bych poradit jak to udělat, aby se manžel více věnoval dětem. Když přijde z práce, tak se nají a nechám ho chvilku si odpočinout. To je pokaždé různé. Jelikož jezdí do práce opravdu hodně brzy, kolem 3 ráno, chápu že je z práce unavený a potřebuje alespoň trochu dohnat spánkový deficit.  Na druhou stranu podle jeho slov mu stačí málo. Hrozně ráda bych uvítala, kdyby vzal naše dva kluky (starší 5 let, mladší 9 měsíců) třeba jen na hodinu ven nebo s nima šel na hřiště na fotbal, které je skoro za rohem. Pokaždé jsem to já, co se je snaží dostat na čerstvý vzduch. Většinou od něho slyším, že ho něco bolí, že je unavený, že se mu nechce atd.

DOTAZ

Už nepatřím do kategorie žen na MD. Přesto mám stejný pocit jako ony, když se stále pro klid a pohodu v rodině odsouvá nástup do vysněné práce. Věta „pro rodinu je nejlepší, když má žena práci jen na ranní směnu“ mne ničí. Platí to již 15 let. Proto dělám práci, která mne nebaví, téměř psychicky ničí a abych to vydržela studuji dálkově a dodělávám si střední vzdělání. Zatím jsem se nedočkala věty Už jsi toho udělala pro rodinu dost, musíš taky myslet na sebe, rozdělíme úkoly a společně to zvládnem. To musím být opravdu vůči vlastní rodině sobecká a vydupat si to co chci?

DOTAZ

Žila jsem s partnerem 4 roky. Když jsem otěhotněla začal pít a pak 3 měsíce po porodu onemocněl maniodepresivní psychózou. Byl hospitalizovaný v Bohnicích, když byl doma na vycházce, snažil se syna udusit, a tak mu zakázali vycházky. Potom ho ještě několikrát ohrožoval na životě. Odstěhoval se a asi za půl roku jsem se dozvěděla, že ho za asistence policie znovu hospitalizovali. Ted mu umožňuji se synem stýkat, ale mám strach, že mu zase ublíží, tak jsem vždy u toho. Dal mě k soudu, že chce syna půjčovat na víkendy a prázdniny. Synovi jsou 2 roky a já mám hrozný strach, že mu ublíží. Má právníka a u soudu neskutečně lže. Já jsem na mateřské dovolené, sama s třemi dětmi a s třemi hypotékami a nemůžu si právníka dovolit. Přinesl posudek z Bohnic, ve kterém je uvedeno, že nevidí důvod, proč bych mu syna neměla půjčovat. Požadovala jsem odborný posudek a p. soukyně mi řekla, že to budu muset zaplatit (30 tisíc), přesto na něm trvám. Bojím se, ale že doktora podplatí a já mu budu muset syna půjčovat. Žádala jsem o právníka u soudu ale p. soudkyně mi řekla, že k tomu nevidí důvod. Jsem zoufalá, synovi jde opravdu o život. Co mám prosím Vás dělat?

DOTAZ

Již delší dobu přemýšlím o tom, jak skloubím svůj pracovní život s rodinným, ale stále si nejsem jistá jakou cestou jít. Má situace je poměrně specifická: jsem matkou dvou dětí, 6 let na mateřské, v lednu půjde mladší syn do školky, mám právnické vzdělání, před mateřskou jsem pracovala jako právnička v jedné velké firmě, kde došlo během mé druhé mateřské k reorganizaci firmy a na základě toho k vzájemné dohodě o ukončení poměru, žádná možnost distanční práce či práce na poloviční úvazek mi nebyla ze strany firmy poskytnuta. Specifičnost mé situace nespočívá ve výše vyjmenovaném, jako spíš v manželově povolání, je totiž vrcholový sportovec, nemá klasický pracovní týden a veškeré plánování se musí podřídit jeho „pracovním povinnostem“, tzn. že péče o děti je z větší části na mých bedrech, s čímž jsem srozumněna, přesto se nechci vzdát své kvalifikace a povolání, které mne baví. Navíc pracuje mimo naše rodné město, kde žijeme přechodně s ním, takže možnosti hlídání dětí jsou mizivé, dcera k tomu dělá krasobruslení, což vyžaduje další nejen časové „oběti“. Ráda bych navázala v blízké budoucnosti na mé vzdělání a našla činnost, kterou bych mohla dělat z domova. Práce na volné noze je, domnívám se, pro mne jediným možným řešením, ovšem vzhledem ke specifické profesi to není tak lehké. Možná mi dokážete ukázat nějakou cestu. ..