Rodičovská dovolená je další forma „rekreace“ pro rodiče malých dětí, u nás v ČR je to tedy spíše životní období, které se týká více maminek než tatínků. Terminologicky správně je to ten časový úsek, který následuje po čerpání peněžité pomoci v mateřství, kdy je rodič na mateřské dovolené. Dříve se používal termín další mateřská dovolená, a proto se i dnes často stává, že se toto nesprávné označení použije i pro rodičovskou dovolenou.
Základním pravidlem zákoníku práce, které se týká čerpání rodičovské dovolené, je povinnost zaměstnavatele k prohloubení péče o dítě poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje rodičům v rozsahu, v jakém o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rodičovskou dovolenou mohou zaměstnankyně i zaměstnanec čerpat současně. Pokud ovšem se rozhodnou oba rodiče čerpat rodičovskou dovolenou současně, je pochopitelné, že hmotné zabezpečení nebo dávky přísluší jen jednomu z nich.
Skutečnost, na kterou se často zapomíná, a která je dána přímo zákoníkem práce je nečerpat rodičovskou dovolenou vcelku. Jestliže se tedy zaměstnankyně vrátí např. ve dvou letech dítěte do zaměstnání a po čase zjistí, že z jakýchkoliv důvodů musí zůstat s dítětem doma, může znovu požádat o poskytnutí rodičovské dovolené. To platí i v případě, že se chce matka vrátit po dvou letech, i když si zvolila např. rodičovský příspěvek do třech let věku dítěte. Rodiče malých dětí by si však měli uvědomit, že podobné kroky by měly být uvážené a vyvolané faktickou potřebou, protože ani pro zaměstnavatele není vždy jednoduché zajistit při střídání počtu zaměstnanců a odchodu na MD a RD ideální provoz firmy. Samotní zaměstnavatelé v této souvislosti často zdůrazňují fakt, že čím delší je nepřítomnost zaměstnance na pracovišti, tím víc ztrácí ze svých pracovních návyků a částečně i z odborných kvalit. Neobstojí argument, že „ dobrá a kvalitní “ péče o děti je náročná a smysluplná činnost, která se vrací celé společnosti. Většina zaměstnavatelů bude logicky uvažovat pouze v rovině vlastního zisku nebo ztráty. Lze proto jen všem doporučit aktivní kontakt s profesí a samotným zaměstnavatelem, i po dobu MD a RD. K tomu musí nastat dobrá vůle obou stran, což se ne vždy podaří.
Není neobvyklé, že matky zůstávají s dítětem doma do čtyř let věku, jak k tomu částečně vybízí i možnost volby rodičovského příspěvku v této čtyřleté variantě. Tato možnost není výslovně uvedena v zákoníku práce a prakticky funguje tak, že zaměstnankyně žádá zaměstnavatele o poskytnutí neplaceného volna v souvislosti s péčí o dítě, do jeho čtyř let. Většinou zaměstnavatelé této žádosti vyhoví. Někde naopak v případě, že pro vracející se matku nemají vhodné zařazení dle pracovní smlouvy navrhují sami tuto možnost s tím, že se počítá s volnou pracovní pozicí v příštím roce. Nastane-li takováto situace, je jistě vhodné sepsat o této skutečnosti záznam či dohodu se zaměstnavatelem.
Důvodem pro čtyřletou rodičovskou variantu bývá v posledních letech stále častěji otázka: „ Kam s ním? “ Rodiče ovšem neřeší problematiku, kterou se zabýval známý český literát při vhodné likvidaci vysloužilého slamníku. Je to životní situace daleko důležitější, a to zajištění kvalitního hlídání a výchovy vlastního potomka. Prorodinná politika je sice velmi oblíbené téma pro různé politické subjekty, ale výsledky se zatím nedostavily. Ze strany rodičů můžeme konstatovat, že zatím se situaci opravdu zlepšovat nedaří a media se mohou tak i nadále předhánět katastrofickými informacemi o počtu nepřijatých dětí do mateřských školek. Nehledě na fakt, že tato čísla jsou poněkud podhodnocená, protože někteří rodiče se o tento druh adrenalinového sportu, když vyhodnotí svoje možnosti (každá školka má své podmínky) ani nepokouší.
Ačkoliv náš systém umožňuje čerpání rodičovského příspěvku i v dvouleté variantě, jedná se svým způsobem o danajský dar, jelikož počet míst v nesoukromých, ale i v těch soukromých zařízeních, která přijímají děti od dvou let je ještě hluboko pod kapacitními možnostmi školek.
A jak je to vlastně s kriterii pro dotované školky? Kritéria pro přijetí si stanovují ředitelé či ředitelky školek sami, případně spolu se zřizovatelem, kterým bývá příslušná obec (jak se ostatně mohou rodiče dočíst i na jednotlivých webech konkrétního zařízení). Přednost při přijímání dětí mají ze zákona děti, které následující školní rok nastoupí do základní školy. Spektrum podmínek pro ostatní děti a jejich pořadí je rozmanitější, záleží na konkrétní školce např. musí být zaměstnaní oba rodiče, přičemž, některé školky akceptují zkrácený úvazek matky, někteté nikoliv. Maminky případně otcové mající profesi, kterou lze vykonávat z domova mají problémy s tím, že u ředitelek a ředitelů panuje poměrně konstatní přístup k této formě zaměstnání. Podle nich práce z domova není vlastně žádná práce a dítko si tudíž můžete v klidu ponechat doma a starat se o ně. Dalšími podmínkami jsou ku příkladu trvalé bydliště obou rodičů, jednoho rodiče či trvalé bydliště dítěte v obci nebo třeba zda je již jeho sourozenec ve školce, dále délka docházky do školky (umístit dítě na 4 hodiny denně je fakticky v současnosti ve většině školek zcela vyloučené).
Navíc děti narozené na podzim se vcelku nevinně stávají dětmi speciální kategorie, někde i ty šestileté, protože většina školek přijme dítě, za splnění podmínky dosažení věku dítěte 6ti let v období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku.
Dalším zásadnímu problémem dotovaných školek je, že nábor probíhá pouze jednou ročně, zpravidla v dubnu a děti nastupují až začátkem následujícího školního roku. Mnohé matky tak musí samy dát v práci výpověď, protože ačkoliv zaměstnavatel má možnost je opětovně zaměstnat, řeší výše zmíněnou Nerudovskou otázku ve variaci dítě. Překvapivě se opravdu všechny děti nerodí 31. srpna a rodiče nastupují do práce pouze 1. září.
Přidat komentář