Rodičovská „dovolená“ – příležitost pro změnu

Pokud pomineme trochu nešťastný pojem „dovolená“, přece jen většina žena prožívá dobu „mateřské a rodičovské“ jako určitý čas k pozastavení se. Nad  dosavadním  průběhem života, zvnitřněnými hodnotami, vztahy, výchovou dítěte, ale také prací či profesním zaměřením a životními cíli. V čem tedy spočívá ona příležitost nebo dokonce výzva?

Stagnace nebo rozvoj nových schopností?

Do značné míry záleží na tom, zda žena přijme či vnitřně odmítne stále rozšířený názor, že ženy na rodičovské dovolené stagnují (nebo-li ustrnou, zpomalí se) ve svém pracovním i osobním vývoji. Rodičovství  je ohromnou výzvou pro rozvoj mnoha osobnostních kvalit, a tím i následných kvalit pracovních. V dětech přece vnímáme potenciál budoucnosti, pokračování svého rodu, zajištění lidské existence. A proto ze sebe matky (a otcové) vydávají to nejlepší, co mohou nabídnout. Tím také může dojít k proměně už zmíněného žebříčku životných hodnot, jejich pořadí, mohou se objevit jiné potřeby, nové životní plány a třeba i pracovní sny souvisejícími s nově nabytými zkušenostmi a schopnostmi v roli rodiče. Je dobré, aby žena zůstala těmto změnám otevřená a naslouchala si.

Vnitřní ztišení

Přes veškeré psychické i tělesné nasazení a péči o miminko nebo malé děti ženy často hovoří o určitém „zklidnění“ nebo „ztišení“. Postupně mnohdy dojde k procesu, který je ženě přirozený – stáhne svoji energii z okolního světa dovnitř a investuje ji do nejbližších vztahů. Odkud? Z vnějšího světa výkonu, spěchu a pracovního nasazení. Může začít mnohem intenzivněji prožívat sama sebe, své emoce. Podívat se s nadhledem, odstupem na svůj dosavadní život i pracovní uplatnění. Pozornost může více obrátit ke svým skutečným potřebám. Ženy často popisují, jak je zpočátku mateřské dovolené zaskočilo více času k přemýšlení a především prostoru pro emoce. První měsíce po narození děťátka (nevyjímaje předchozí těhotenství a  porod) přinášejí zcela zásadní změnu ve všech oblastech života. Ideálně toto období věnují ženy plně děťátku, z psychologického hlediska by tomu tak mělo být po dobu minimálně celého prvního roku. Koncem tohoto období, kdy je nový životní styl více „zaběhnutý“ a děťátko se chystá na své první krůčky k samostatnosti, začíná mnoho žen zvažovat své další životní směřování.

Zapomenuté sny

Právě v průběhu dalších let rodičovské dovolené se postupně mohou vynořovat stará přání, představy o svém profesním uplatnění, seberealizaci. To neznamená, že by se ženy přestaly cítit dobře ve své roli matky, ale cítí potřebu v budoucnu uplatnit i své další osobnostní a pracovní předpoklady. Někdy mají jasné představy a plány. Jindy je to mlhavý pocit nespokojenosti a touha nalézt práci , v níž spatřují smysl. A nejen pro sebe, ale také pro druhé. Je velmi užitečné, když žena svým pocitům a novým nebo jen „pozapomenutým“ nebo potlačeným snům věnuje pozornost. Často naznačují potřebu vystoupit ze zajetých kolejí, realizovat se v práci, kde bude více „místa“ pro ženu. A osobnostní kvality, jichž dosáhly díky nedocenitelné péči o děti, jim v tom mohou napomoci.  V této fázi si mohou ženy položit následující otázky:

Jaké jsou moje vědomé sny o rodině, profesi?

Mám odvahu hledat a naplňovat své životní sny, vize nebo je pro mě bezpečnější fantazírovat o nich?

Co, kdo mi brání v realizaci mých snů?

Jsou mé sny přínosem i pro moji rodinu, okolní svět?

Jaké reálné kroky mohu ve vnějším světě podniknout směrem k jejich naplnění?

Od snů k jejich realizaci

Nejednou je bolavým místem ona poslední otázka zaměřená na rozhodnutí se „zhmotnit“, realizovat své profesní, pracovní touhy ve skutečném životě. Vnitřní rozhodnutí je základ. Vyžaduje  odvahu vydat se do neznámého prostoru, opustit staré, bezpečné místo, kde už však necítíme žádný prostor pro další růst. Reálné zhodnocení vlastních možností a schopností je nezbytné, stejně jako promyšlené plánování jednotlivých kroků (kdy opravdu cesta je cíl) a podpora rodiny. Rodina, zvláště pokud očekáváme její podporu a pomoc, by měla být detailně seznámena s dalšími plány, ať už se týkají možného studia, investování peněz nebo externí práce. Jen otevřenou a neustálou komunikací lze předcházet zbytečným partnerským neshodám, zda jsou potřeby ženy oprávněné či „jen zatěžují rodinu“. Obava ze změny se netýká jen ženy samotné, ale také partnerů a dětí, je proto třeba na ně nezapomínat a postupně s nimi připravované kroky prohovořit. U dětí samozřejmě platí – přiměřeně jejich věku a zralosti.
Šance na změnu vlastního postoje k pracovnímu uplatnění  jsou v tomto období velké. Je rozhodnutím každé ženy, zda se vydá novým směrem, vytrvá v něm nebo se po ukončení rodičovské dovolené navrátí k původní rutině i přes vnitřní nespokojenost.