DOTAZ
Nastoupila jsem do prace a syn ve dvou letech do soukromych jeslicek. Tam se celkem zadaptoval, vypada to, ze se mu tam libi. Rano uz neplace, tety si ho chvali, jake je to hodne a miloucke dite. Nicmene se nam zhorsilo rapidne spani, spaval celou noc, budil se kolem pate na mleko a potom jeste dospaval hodinu-dve. Ted me nekolikrat za noc vola, pri usinani krici a rano, kdyz se probudi, tak ja jsem v praci a tatinka odstrkuje a vola mamu, cca do pul hodiny se uklidni a hezky se spolu vypravi do skolky. Ve skolce je od 9 do 16.00, kde ho vyzvednu a jedeme domu. Nekdy mame vesele odpoledne,nekdy plne vzdoru, ale obecne si cas spolu jeste plnohodnotne uzivame. Spat chodi kolem osme a tehdy to zacina. Krome volani maminky jeste kasle, doktorka nenasla pricinu. Pres Vanoce nekaslal, jakmile jsem sla zpet do prace a on byl doma jen s tatkou, tak zase zacal. Vim, ze je to velky zlom v zivote nas obou. Nevim, jak mu mohu jeste pomoci. Byl zvykly usinat sam a ted vyzaduje moji pritomnost. Intuitivne mu ji chci doprat, ale bojim se, ze potom budeme takto uspavat jeste v osmi letech…Je dvoulete dite schopne si predstavit, ze maminka rano jede do prace a odpoledne ho vzdy vyzvedne? Co mohu udelat proto, aby mel klidnejsi spanek? I kdyz se presunu na noc do jeho pokoje, tak vola mami, mami, nekdy ze spani, nekdy v bdelem stavu.
ODPOVĚĎ
Hezký den přeji,
děkuji za Váš dotaz, který popisuje situaci týkající se nejedné ženy navracející se do zaměstnání. Plně rozumím tomu, že taková situace je pro Vás zatěžující, pomineme-li únavu tělesnou, pak především emocionálně.
Dvouleté dítě má ještě plný nárok reagovat popsaným způsobem na odchod maminky, s novou situací se vyrovnává postupně. Nevím, zda měl synek možnost se na novou etapu a změny připravit – vhodné bývá postupné zvykání na nepřítomnost maminky, také pozvolná adaptace na nové zařízení – nejprve společná návštěva s maminkou, třeba hodinový pobyt..až celé dopoledne. Zpočátku bývá pro dítě optimálnější, když je vyzvednuto po obědě. Mnoho dětí i ve věku 3 let mívá potíže se s odpoledním spinkáním ve školce. Jsou již unavené, ale zároveň je obtížné pustit veškerou kontrolu nad okolním děním a v klidu usnout.
Ve věku 2 let je adaptace na kolektivní zařízení a obecně péči cizích osob pro dítě ještě náročná. Na druhé straně dnešní situace na trhu práce je pro ženu s malými dětmi složitá a včasný návrat může pro některé ženy znamenat udržení si místa s odpovídající kvalifikační hodnotou i (nejen) finančním oceněním.
Děti však prožívají ještě značně individualistické období, teprve se učí hrát si společně s druhými dětmi (a ještě spíše při hře být „sousedy“), dělit se o hračky, spolupracovat; požadavek kooperace v kolektivu po delší čas pro ně může být zatěžující. Chybí možnost upravení denního režimu pro jednotlivé děti, každé má jiný biorytmus. Také tato zátěž se následně často projevuje únavou fyzickou a vyšší mírou dráždivosti. U každého dítěte probíhá rozdílně separace od maminky, některé děti jsou na ni připraveny dříve, jiné později. Momentální situace naznačuje, že synek se se změnou postupně vyrovnává, na vnější úrovni (přizpůsobení se v jesličkách)to nyní zvládá lépe než „uvnitř“. Určitý vnitřní konflikt se může projevovat uvolněním napětí v domácím prostředí, emočním sebevyjádřením ( i formou zlosti). Přestože je to pro rodiče emočně zatěžující, je třeba ponechat dítěti prostor pro odreagování i negativních emocí. Přiznáváme tak dítěti právo cítit se tak, jak se právě cítí. Malé dítě ještě nerozumí povinnosti dospělého být v práci, vyrovnává se především s tím, jak nabýt jistoty a sebedůvěry bez přítomnosti „svého“ dospělého. Zcela přirozené je, že se u 2-letého zátěžová situace odráží na spánkovém rytmu, při usínání i psychosomaticky, jak naznačujete (respirační potíže). Verbalizace vlastních pocitů je s ohledem na úroveň řeči ve dvou letech obtížná, děti tak své pocity snadno projevují skrze tělesné symptomy.
V aktuální situaci potřebujete všichni především čas na přijetí změn, nového rytmu, denního režimu, odloučení..Konkrétně bych Vám doporučila promyslet možnost, zda je nezbytně nutné, aby syn zůstával v jesličkách i odpoledne (např. projednat možnost částečné práce z domu, flexibilního prac.úvazku..).Pokud to není možné, zvažte, zda by někdo z členů rodiny, příbuzných, kamarádek na rodičovské dovolené nemohl synka vyzvedávat třeba alespoň jeden den v týdnu po obědě. V některých zařízeních bývá jeden den v týdnu odpoledne vyhrazen společný „hrací čas“ pro děti a rodiče, pro děti je to příležitost, jak rodičům ukázat nové hračky, kamarády.., pro rodiče způsob, jak dětem projevit svůj zájem o nové prostředí. Pro podporu v nové životní situaci a ošetření negativních emocí bych Vám mohla doporučit i Bachovu květovou terapii, která je vhodná i pro děti a s níž mám velmi dobré zkušenosti; je třeba si nalézt kvalifikovaného terapeuta. Jinou či další možností je pravidelná „baby masáž“, kterou provádí rodič/e, pokud možno pravidelně a která velmi intenzivně skrze tělesný kontakt sytí potřebu doteku u dítěte a vzájemné blízkosti, ulevuje od stresu a nahromaděného napětí, prohlubuje vzájemné porozumění a na fyzické úrovni podporuje mimo jiné imunitní systém (navštivte kurz nebo si zakupte knížku od Mgr. Jany Hašplové). Zaveďte si předvečerní rituály (masáž může být jejich součástí), dávají dětem pocit bezpečí. Netrapte se večerním usínáním, pokud Vás chlapeček potřebuje, buďte u něj, buďte s ním, dopřejte mu tělesnou blízkost, pocit jistoty – a věřte, že jednou přijde čas, kdy to budete spíše Vy, kdo by se večer přitulil…
Přeji Vám mnoho duševních sil při zvládání přechodu do další životní etapy a postupnou spokojenost vás všech…
Přidat komentář