DOTAZ
Po mateřské dovolené jsem se vrátila do práce. Jsem v práci půl roku a mám pocit, že můj život je jen zaměstnání, úklid, vaření. A to se ještě snažím najít čas na svého syna. Pokud chci být u toho, jak vyrůstá, spoustu domácích prací musím dělat večer. Padám do postele strašně unavené. Ale ani ne tak fyzicky. Mám manžela, který když to jde, tak pomůže. A taky jeho rodiče. Kdybych chtěla, pomůžou. Ale já si nedovedu představit, že za mě bude někdo pracovat a já si budu „užívat“. A taky znám ty řeci babiček – já musím mladým pomoct. A co pak, až rodiče nebudou – vše se budu muset naučit zvládat opět sama. Mám pocit, že den by měl mít o dvě až tři hodiny více. Ale stejně když už najdu čas a sedím třeba 5 min. u televize, začne mi v hlavně něco nahlodávat, že by bylo lepší jít udělat to či ono. Jako bych měla pocit, že nesmím sedět, abych nebyla líná a doma je pořád co vylepšovat.
ODPOVĚĎ
Dobrý den,
děkuji za Vaše otevřené sdílení momentální situace. Naprosto s Vámi souhlasím, že je velmi složité rozdělovat pozornost a čas do mnoha dílčích oblastí. Mnoho odpovědí naznačujete Vy sama – stačí věnovat více pozornosti tomu, co byste skutečně chtěla a potřebovala („chci být u toho, jak syn vyrůstá“, naznačené „chci odpočívat u televize“…). Mnoho žen prožije část života pod velením „vnitřního kritika“ – poznáme ho podle toho, že posuzuje, kritizuje, hodnotí (nejen ostatní, ale především nás samé). Předepisuje, jak by náš život měl vypadat – může být reprezentantem předchozí výchovy i našich nesplnitelných a nepružných nároků opět k nám samým. Mohlo by pro Vás být užitečné více prozkoumat model soužití Vašich rodičů a podívat se i na model soužití rodičů Vašeho manžela. Nicméně vzhledem k tomu, že píšete o manželově faktické pomoci i možné pomoci jeho rodičů, předpokládám, že zde problém nebude. Prarodiče možná někdy nepříliš diplomaticky hovoří o pomoci mladé rodině, ale na druhou stranu je velmi přirozené přijmout roli babičky a dědy a užívat společného času s vnoučaty, pokud tak sami chtějí.
Z dětství si často neseme mnoho „poselství“, která nám mohou život ulehčovat, ale také znesnadňovat. Zkuste si v klidu sednout a sepsat si na papír nejčastější věty, které jste slýchala v dětství – především o tom, jak se máte chovat k druhým, k práci, zacházet s volným časem…Možná zde naleznete mnoho odpovědí na to, proč cítíte vnitřní konflikt mezi „chtěla bych“ a „měla bych“ či „mělo by být“. V dospělém životě je však na nás, zda převezmeme plnou zodpovědnost za to, jak se cítíme, jaký způsob života si zvolíme nebo zda se necháme svazovat už zmíněným vnitřním kritikem (představujícím přehnané nároky svědomí) či faktickým posuzováním našeho života ostatními lidmi.
Profesně i osobně mám tu zkušenost, že žena se významně podílí na celkové emoční atmosféře v rodině. Jak můžete „investovat“ svoji pozornost i lásku do vztahu s nejbližšími osobami, když sama budete mít nedostatek? Tedy nejprve se pokuste doplnit vlastní potřeby (odpočinku, volného času k „nicnedělání“), věnujte si dostatek péče a lásky. Pak budete moci věnovat svůj čas i synovi a manželovi bez pocitu psychického vyčerpání a bude to pro Vás znamenat významný zdroj energie.
Ve Vašem psaní mi také velmi zaznívá téma „zvládnout vše sama, bez pomoci druhých“. Takový motiv může mít hluboké příčiny, které neznám, ale můžete se nad nimi zkusit zamyslet. Položte si otázku, co by se stalo, kdybyste si o pomoc požádala. Jaká je Vaše síť podpory? Komu dalšímu kromě rodičů muže si můžete říci o pomoc? Můžete některé drobné domácí práce delegovat na syna? Nebo je nedělat tak často (zaměstnaná matka malého dítěte může mít stěží dokonalou domácnost..) či je úplně vynechat (mnohé ženy již např. nežehlí, omezily teplé večeře anebo si některou službu jako třeba umytí oken zaplatí..)? Zkuste své pocity sdělit svému muži, podělit se s ním o svoji přetíženost.
Nepodstatná není ani Vaše úvaha o tom, „jak by to bylo, až byste se o vše opět musela starat sama“. Je dobré si uvědomit, že malé dítě potřebujeme mnohem více naší bdělé pozornosti a společně stráveného času. S věkem se jeho potřeby mění, více času tráví naopak s vrstevníky, v zájmových kroužcích a je to tak dobře. V domácnosti bude vždy něco, co je možné vylepšit, změnit, upravit…Až bude syn velký, můžete energii opět více investovat sem, pokud budete chtít. Čas na naplňování našich potřeb, tužeb a vztahů s blízkými však zpátky vrátit nedokážeme, proto jej využijme teď. Přeji Vám mnoho sil k nalezení odvahy ke změně..
Přidat komentář