
Komunikace je nepřetržitý, mnohostranný a nikdy nekončící proud informací. Komunikujeme doma, při výběrovém pohovoru, při hře s dítětem, na nákupu, při řešení obtížné pracovní situace i při oslavě narozenin…
Jaro Křivohlavý, náš přední psycholog, užívá motto: „Communicare est multum dare.“ – „Komunikovat znamená mnoho dávat.“
Abychom dávali moudře, je dobré zachovávat některé zásady, nad kterými se společně zamyslíme. Napřed nad prevencí komunikačních problémů a poté nad vhodným chováním v komunikaci.
Teoretik managementu Jiří Plamínek má za to, že existují tři základní komunikační strategie:
- Vztah rovnováhy a stability
- Vztah pozice a zájmu
- Vztah sporu a problému
Tyto strategie se projevují v našem chování a podle toho, jak s nimi zacházíme, jsme více či méně úspěšní. Jejich dodržování je výbornou prevencí nejrůznějších komunikačních potíží či zádrhelů.
Složité? – Tak si to probereme podrobněji.
1. Vztah rovnováhy a stability
Rovnováha je stav, stabilita je proces. Všímejte si toho, zda ve vašich vztazích je dosti „rovnovážných momentů“ – zda vy i druhá strana vkládáte do vztahu (osobního či pracovního) srovnatelně kvalitní investice (čas, péči, lásku, zájem či v práci invenci, peníze, ochotu, dobré vztahy…).
Pokud je situace vyrovnaná, je vztah stabilní. Pracovní či osobní.
2. Vztah pozice a zájmu
Pozice je reakce (první odpověď, často vzteklá či hádavá), zájem používá otázku. Než zareagujete, napřed se zeptejte. Dostanete více informací, srovnáte si myšlenky, odpovíte klidněji – a možná zjistíte, že druhé straně jde ve skutečnosti o něco jiného než řekl/a.
Dobrý komunikátor/ka se hodně ptá.
3. Vztah sporu a problému
Co se vám řeší lépe? Většina lidí řekne, že problém.
A proč? Protože je konkrétnější.
Spor je personifikovaný problém. Řeší člověka, nikoliv věcnou podstatu. Takže se pak dohadujeme, kdo má ty správné názory na výchovu dětí, která politická strana to s voliči myslí lépe, kdo je víc v právu, případně kdo je víc praštěný… Skutečnosti neřešitelné.
Kdežto problém řeší konkrétní záležitosti. Většinou podle základních novinářských otázek: co, kdo, kde, kdy, jak, kolik – neboli přináší konkrétní výstupy. Výstup nemusí nutně znamenat řešení! Ale věta: „Teď to nebudeme řešit, vrátíme se k tomu večer.“, je rozhodně výstup a může přinést v důsledku velmi kvalitní řešení!
Převádějte spory na problémy.
A teď několik doporučení, jak se chovat, když komunikujete s druhým člověkem.
- Posaďte svého komunikačního partnera (sezení je „bezpečnější“ komunikační prvek než stání, uklidňuje).
- Oslovujte komunikačního partnera jménem (na začátku a na konci jednání, dobré je i při „přesvědčovacích partiích rozhovoru“ – kde vytváříte tlak).
- Vnímejte neverbální signály – u druhého i u sebe (vizuální kontakt, mimiku obličeje, podání ruky, vzdálenost, hlas, vůni…).
- Získávejte si pozornost (otevřenými gesty – jsou vidět dlaně, melodickým hlasem s měnící se intonací, střídáním sezení a stání, pokud to při jednání jde, mluvte „do očí“ partnera).
- Nechte druhého mluvit, nepřerušujte. Pokud to ale jinak nejde, přerušte druhého „diplomaticky“(souhrnem toho, co řekl, při tom, když se nadechuje, po ukončení myšlenky, otázkou k věci apod.).
- Aktivně naslouchejte a projevujte zájem (psaním poznámek, otázkami, přikyvováním…).
- Neřešte všechno hned (nechte si čas na rozmyšlenou, jděte se projít, udělejte si poznámku a během psaní rozmyslete odpověď…).
- Neváhejte požádat o pomoc, jestliže je situace nad vaše možnosti (člena rodiny, experta na danou problematiku, partnera/ku…).
- Mějte po ruce podklady (materiály, data, obrázky, grafy – „vizuály“ lidi snáze přesvědčí než pouze mluvené slovo!).
Považujte prosím tyto úvahy za jakési pomocníky na cestách komunikace.
Příště se společně vydáme do světa konfliktů a podíváme se na umění, jak z konfliktu udělat nástroj osobního růstu.
Olga Medlíková
Přidat komentář