Jak být o krok napřed při návratu do práce aneb Konec pilných včelek v Čechách

Jste na rodičovské dovolené a fungujete jako pilná včelka…

Stále něco děláte, pracujete v domácnosti, neustále se o něco/někoho staráte. Sázíte na perfekcionismus. Sázíte na mnoho a mnoho práce a to, že to přinese to správné a požadované morální mínění.

Jenže nic takového nepřijde, žádné uznání ani morální mínění. Naopak, při přijímacím pohovoru na vás „osvícený“  personalista/personalistka vypálí otázku: „A co jste vlastně na té rodičovské dovolené dělala?“ Případně lepší verze zní – „a jak jste si ve volném čase zajišťovala/udržovala kvalifikaci?“ Také si může rovnou domyslet – „hm, ta se bude těžko adaptovat, když teď byla 6 let doma s dětmi. Hlavně bude chtít úpravu pracovní doby kvůli vyzvedávání dětí ze školky.“

Dostatečně jsem vás nadzvedla ze židle? To je dobře, zčásti může mít dotyčný/dotyčná pravdu. Nabízím vám pomocnou ruku, jak být o krok napřed. Jak chytře přestat být jen pilnou včelkou…

Etapa „Opravdu to chcete a můžete?“

Opravdu se chcete a můžete vrátit zpět do pracovního procesu? Nepodléhejte tlaku okolí ani společnosti, kteří se tváří, že to nebo ono je správné a že to od vás očekávají. Jen vy sama si dostatečně zvážíte veškeré přínosy, ale i negativa, která to přinese. Pro vás, dítě/děti, vaši rodinu, blízké okolí. Dejte si na rozhodnutí dost času, i kdyby nabídka přišla jako blesk z čistého nebe a byla tak lákavá….

Já sama jsem si musela přiznat, že  po době strávené „doma“, si tu změnu maluji trochu na růžovo. Touha být zase mezi „svými“ lidmi, dělat práci, která vás bavila, je po takové době hodně silná. Prostě toužíte po něčem, co zrovna teď nemáte. Takže jste si v hlavě trochu umazala i ty horší vzpomínky – stres, konflikty, pocit zmařené práce, náladovost šéfa a podobné.

Pro vás je určitě moc důležité mít rozmyšleno a zajištěno, jak nově bude fungovat rodina, hlídání, domácnost (nové rozdělení rolí v rodině, dohoda s partnerem, školka atd.). Nespoléhejte na to, že to nějak dopadne. Zvyšujete si tím pravděpodobnost, že špatně. Na druhou stranu, tím, že tuto oblast budete mít vyřešenou, budete mít energii a „prázdnou“ hlavu, tam, kde to budete nejvíce potřebovat – v práci.

Nemůžete se připravit na všechno, co se může stát. Ale alespoň některé krizové situace zkuste mít dopředu promyšlené  – nemoc, úraz dítěte, nemoc partnera atd. Z vlastní zkušenosti mohu říci, a podporují to slova mnoha dětských psychologů i rodinných terapeutů, že postupné změny v zaběhnutých rodinných kolejích jsou většinou přijímány lépe a snadněji. Tady hovoříme o možnosti práce na částečný úvazek, dohod o pracovní činnost, práce z domova. Uvědomuji si, že v české kotlině, je to trochu jako boj Dona Quijota s větrnými mlýny. Práce formou alternativních úvazku není moc, nabídka mizivá atd. Je čas zaktivizovat síly a umět prodat nově nabyté zkušenosti a schopnosti. Ty vaše.

Na svých bedrech nesete další rizika

Hledat práci a jít do práce znamená nést riziko toho, že to nedopadne. Najít/změnit práci znamená troufnout si postavit se konfliktům, schopnost odpoutat se od přirozené potřeby žen neustále všem vyjít vstříct a žít se všemi v harmonii. Nemusíte. Dokonce někdy je to velmi prospěšné. Uvolníte si tím prostor – prostor pro sebe, dovolíte si poznat to co chcete, uvědomíte si vlastní postoje. To totiž  znamená znát své silné stránky.

Etapa „Znáte své silné stránky?“

Jdete do toho – hledáte práci. Mrkněte na net, inzeráty, rozhoďte info po svých sociálních sítích, že hledáte. Ohledně toho jak napsat životopis (CV – Curriculum vitae – latinsky „běh života“ ), motivační dopis, jak se chovat na pohovoru je mnohé napsáno, mimo jiné i tady na webu Aktivní mámy. Zmiňuji a vypichuji tedy spíše ty neotřepané rady:

1. Více verzí životopisu

Dejte si tu práci a vždy své CV upravte podle toho kam ho posíláte, na jakou pozici. Myslím tím, že upravíte obsah – vyzdvihněte, že máte zrovna žádané schopnosti, kde jste získala potřebnou praxi, čeho jste v práci dosáhla. Není nutné všechno vypsat do nejmenšího detailu. Na to budete mít prostor při případném pohovoru. Snažte se postihnout a vypíchnout to opravdu důležité.

Neopomíjejte i grafickou úpravu CV – musí zaujmout na první pohled a délka je maximálně 2 strany. Mějte na paměti, že personalista na druhé straně může za den vidět a číst i stovky CV. Jak má vybrat to vaše? Nebojte se použít v textu např. tučného zvýraznění, zajímavou strukturu. Ale opět všeho s mírou. Fotky používejte pouze ty průkazové, veřejné – žádná culící maminka s miminkem.

2. Přirozený projev při personálním pohovoru

Ptáte se, jak působit dobrým dojmem při daném pohovoru, jak zajistit, aby si vás v dobrém zapamatovali. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Takže čím více pohovorů absolvujete, tím vlastně lépe. Nabízím tedy pár tipů:

• zvládáte přirozeně projevit nadšení a opravdový zájem (klidně trénujte doma před zrcadlem),
• umíte jasně a stručně vysvětlit své silné stránky pro výkon dané práce,
• jste připravená odpovídat na základní otázky (proč chcete danou práci dělat, proč jste si vybrala právě tuto konkrétní firmu, jaké byly vaše největší úspěchy, neúspěchy, jak sama sebe vidíte za 5 let v profesní sféře atd.),
• mluvíte o svých úspěších a ne o tom, co všechno jste pro to musela udělat,
• nereagujete okamžitě (nepůsobí to přirozeně a nahrává to doměnce o naučeném textu).

Podporujte svým projevem svou jedinečnost – žádná obecná prohlášení a papouškování textů inzerátů, nezapomínejte také na svou image. Konkurence je na pracovním trhu velká, co si budeme povídat.

Naopak nedoporučuji následující projevy, ke kterým můžete sklouznout i například díky nervozitě a nedostatečné přípravě:

• strach a nervozitu se snažíte zamaskovat přílišnou familiárností a vtipkováním,
• zmíníte dostatečnou časovou flexibilitu – obě strany ví, že to ve vašem případě není pravda,
• tvrdíte, že máte bezvadné komunikační a prezentační dovednosti – zprofanované a obecné prohlášení, zkuste být originální a zamyslete se, jak to říci jinak, respektive jak se tyto dovednosti změnily za dobu vaší rodičovské (schopnost vidět věci v širších souvislostech),
• znalost jazyků – nenadhodnocujte, ale ani nepodhodnocujte svou úroveň,
• zákaznická orientace – opět příliš obecné, navíc trochu nahráváte na smeč, můžou se zeptat, kdy jste naposledy jednala se zákazníky.

Zkuste pojmenovat, co nejkonkrétněji, vaše skutečné přednosti při jednání s lidmi -  schopnost skutečně naslouchat druhým, trpělivost, schopnost se ovládat.

• při oblíbené otázce na vaše slabé stránky můžete použít například to, že jste se zbavila rozpustilé zbrklosti a touhy řešit všechno hned a teď. Opakuji trh práce si cení skutečné vyzrálosti (kdo je víc vyzrálý než my ženy po rodičovské, že ano!),
• vezmu cokoli“- nejhorší co můžete udělat, říci toto. Vypovídá to o velmi nízkém sebevědomí, tlaku na vaši osobu a také o skutečném nezájmu, respektive „je mi jedno, co dělám, prostě něco dělat musím“. O takových lidech personalisté mluví jako o profesně neorientovaných, nedozrálých  s problematickou motivací. A to vy nejste.

3. Odpovědi na citlivé otázky, aneb žádná správná odpověď neexistuje

Je to tak, jsou otázky, které se vůbec při pohovoru pokládat nesmí, jenže „vyzvědačské“ schopnosti a um některých personalistů jsou silnější. Navíc jste ve slabší vyjednávací pozici – většinou tu práci opravdu chcete. Takže jak na to. Žádné univerzální pravidlo neexistuje. Spíš záleží na vás, jak to pojmete:

• ostře se ohradíte a prohlásíte, že na to nemají právo se ptát a neodpovíte. Je to styl hodně konfrontační a většinou takto místo nezískáte. Otázka je, zda byste chtěla v takové společnosti vůbec pracovat,
• pousmějete se, pár vteřin počkáte s odpovědí a pak se místo odpovědi zeptáte, jak to souvisí s pracovní náplní, nebo proč je to pro výkon práce důležité znát. Je to poměrně chytré řešení. Získáte čas rozmyslet si, jak moc budete pravdomluvná, a taky vám odpověď protistrany poskytne určitý obrázek. Pohybujete se na tenkém ledě,
• bez okolků odpovíte. Hrajete s otevřenými kartami, protistrana to může vyhodnotit jako plus a ocení otevřenost a upřímnost. Ale také nemusí. V některých případech dokonce ověřuje vaše vědomosti (tyto otázky jsou zakázané), schopnost bránit se a držet si svůj prostor. To jestli odpovíte pravdivě (ano mám 3 malé děti, které jsou často nemocné. Avšak takovou situaci mám vyřešenou tak a tak) nechávám na vás. Jen pamatujte, že zákony schválnosti pracují bez ohledu na to si přejete. 

Na pohovoru se musíte umět prodat, umět prodat tu změnu, co s vámi mateřství udělalo. Změnilo vás z dravé manažerky na osobu se schopnostmi vcítit se do potřeb druhých, upozadit své vlastní potřeby pro dobro týmu (rodiny) a silnou schopností se ovládat? Nebo naopak z spíše pasivní a tiché osoby na osobu jasně formulující a bránící své názory se silnou intuicí pro správná rozhodnutí (je jedno, že v reálu jste bránila práva svého dítě v horečkách na adekvátní ošetření při laxním příjmu na pohotovosti v nemocnici). Umíte rychle neplánovaně zabalit vícečlennou rodinu na přírodní dobrodružství bez mrknutí oka  – umíte velmi dobře rozlišit podstatné od nepodstatného, určit si priority. Umíte některé dětské „karamboly“ řešit neotřele a nápaditě. Nakopla jste svou dříve spící kreativitu, schopnost vidět věci jinak než ostatní. A tak můžeme pokračovat do nekonečna. Opravdu. Nabízím vám cestu, kudy se může ubírat vaše zhodnocení rodičovské dovolené….A pak, že jsme na té „dovolené“ nic nedělaly.

Nic není tak, jak jsem si myslela, že bude

Máte novou práci, nezapomeňte to oslavit a odměnit se.  Rodina to zvládá. Jenže nic není tak, jak jste si představovala. Práce vám přijde složitá, přestože jste zůstala v oboru. Strašně moc novinek. Všichni kolem vás dělají samé prezky (prezentace) a chodí na meetingy. Přijde vám, že jste přijela z Marsu, nebo že by oni? Nikdo s vámi moc nemluví. Nebo pouze stroze vypočítává,  co jste udělala špatně a že musíte tohle udělat jinak a rychle. I když věkově výrazně nevybočujete, nechápete jejich výlevy a „děsivé problémy“. Říkáte si, kdyby tak byli na 1 hodinu u nás doma.

Začátky nebudou lehké, chce to čas – a někdy ani ten nepomůže. Zkuste nejdříve hodně pozorovat neformální projevy a neformální strukturu, aneb jak to chodí. Kdo je skutečný vůdce, ne vždy to musí být šéf. Naučte se vnímat role jednotlivých osob – kdo a jak šíří důležité informace, kde (že by v kuchyňce?), kdo naopak vypouští zaručené zprávy, které se naopak nepotvrdí, atd. Učte se v tom trochu zase chodit. Je to změna jít od našich otevřených a upřímných zlatíček mezi mazáky na nepřímou komunikaci, náznaky atd. Velmi dobře pozorujte, jak jsou vaši kolegové otevření o svém soukromí, zkuste jednat podobně (viz osobní fotky na pracovním stole, vyřizování soukromých tel. hovorů, informace o svých dětech, nemocech, vztazích). Nesnažte se být ani příliš aktivní, ani pasivní. Nebuďte studený psí čumák ani horlivá školačka ani ustrašený uzlíček nervů.

A to jste se do té práce tak hrnula…já vám to říkala…není to lehké. Až to zvládnete, budete na sebe zase trochu víc pyšná.