Dotaz:
Dobrý den, jsem na rodičovské dovolené s dvouletou dcerou. Dítě jsme si s manželem moc přáli a jsme šťastní, že Nikolku máme. Naše rodina zvenčí vypadá asi naprosto idylicky. V poslední době se ale stále častěji cítím nějak divně nevyužitá a nespokojená. S partnerem jsme v pohodě, s dcerkou také. Ale přesto mám někdy pocit, že bych z domova nejraději někam utekla. Ostatní maminky mi doma přijdou tak spokojené, že se neodvažuji o svých problémech s někým mluvit. Snažím se co nejvíc, aby všechno doma klapalo, ale moje nespokojené nálady se stále častěji vrací. V koutku duše si říkám, že by možná pomohlo, kdybych se občas z domova trochu provětrala a začala třeba chodit na nějaký jazykový kurz. Bojím se ale, jak by to přijal partner a taky mám obavu, aby mojí pravidelnou nepřítomností neutrpělo dítě. PS: Nemáme hlídací babičky.
Odpoveď:
Hezký den,
děkuji za Váš dotaz, který jistě výstižně popisuje obdobnou situaci mnoha žen na rodičovské dovolené. Plně rozumím Vašim momentálním pocitům, je skvělé, že je dokážete takto otevřeně popsat a hledáte cestu, jak se s nimi vypořádat. Ze zkušeností z praxe vím, že touto etapou prochází většina maminek, často právě v tomto časovém období. Píšete, že se Vám ostatní maminky zdají doma spokojené, pravděpodobně obdobně působíte na okolí i Vy sama..Ne každý má dostatek odvahy hovořit o svých problémech v přímém rozhovoru, můžete si zkusit sama odpovědět na otázku, k čemu se tato obava konkrétně u Vás vztahuje. Jestliže dlouhodobě držíme své pocity a starosti „pod pokličkou“, je to vyčerpávající pro naše tělo i duši. Za všemi negativními pocity stojí některé naše nenaplněné potřeby, a ty si hledají cestu – třeba prostřednictvím „nespokojených nálad“, o nichž se zmiňujete. Je skvělé, jak intenzivně se své holčičce věnujete, nicméně i Vy máte právo na odpočinek a doplnění zásob své energie prostřednictvím jiných zážitků a kontaktů s druhými. Jazykový kurz nebo jiné vzdělávání Vám jistě pomůže i v budoucnu při uplatnění na pracovním trhu (některé při rodinných centrech jsou i s hlídáním pro děti zdarma).
Proto bych Vám především doporučila pohovořit o celé situaci s partnerem. Píšete, že váš vzájemný vztah je pohodový, věřím proto, že partner bude Vašim potřebám pozorně naslouchat. Práce na otevřené sdílení a komunikace jsou základem každého dlouhodobého vztahu. Možná, že partner ani netuší, jak se nyní cítíte a nemůže Vás v této situaci tedy ani podpořit. Necítíte-li se na to připravena, zkuste pohovořit nejprve s některou kamarádkou, přítelkyní; pokuste se konkrétně si zformulovat své plány (např. jazykový kurz, sportovní aktivita nebo setkání s kamarádkou 1x týdně apod.). Pak již můžete partnerovi přesněji vyjádřit, co byste od něj potřebovala. Takové sdělení může být pro partnera jasné a srozumitelné, oproti tomu obecná informace o nespokojenosti v domácnosti spíše zatěžující.
Vaše obavy směřují také k tomu, aby Vaší nepřítomností netrpěla Vaše dcerka. Z hlediska vývojové psychologie opravdu nemusíte mít starost, že by občasnou nepřítomností psychicky strádala. Naopak, pozvolné a opatrné osamostatňování (ve smyslu dokázat strávit určitý čas bez maminky) ji spíše otuží a připraví na budoucí pobyt v dětském kolektivu s jinou dospělou autoritou (p.učitelkou). Zpočátku je vhodné, aby doba odloučení byla opravdu krátká – nejprve vyřízení „důležitého vzkazu“ paní sousedce, krátký nákup a posléze prodlužování doby pobytu mimo domov. Pokud se takto děje v připraveném prostředí – tj. dítě zůstává s osobou, k níž má ideálně dlouhodobý vztah, na předem vymezenou dobu, zvládají děti separaci(odloučení) velmi dobře. Vřele doporučuji o tom s dítětem dopředu vždy hovořit, vysvětlit, že maminka potřebuje nakoupit, vyřídit něco ve městě…a opět se vrátí domů. Nejsem příznivcem „tajného vytracení se „z bytu, dítě by se tak zbytečně mohlo obávat odchodu maminky, kdykoli zmizí z jeho dohledu. Vhodné je spíše krátké (neprotahované) rozloučení se. Slzičky při odchodu jsou spíše projevem silné citové vazby, pláč většinou velmi rychle odezní a děťátko se s radostí věnuje hře s novým průvodcem. Tím, že má možnost strávit čas o samotě také s jinou dospělou osobou (zvláště, pokud jí může být tatínek), je velmi obohacováno a rozvíjí se nejen v sociálních dovednostech. Rozšiřuje se také jeho povědomí o dalších osobách z rodiny (případně se může jednat o“hlídací paní“), které ho mají rády a tráví s ním jeho čas. Čas tatínka, který věnuje takto aktivně svému dítěte, se velmi významně podílí na zpevnění citové vazby. Výsledkem je spokojenost všech členů rodiny. Přeji Vám mnoho odvahy při prvních krůčcích do další etapy rodinného i osobního života.
Přidat komentář