Co děláme v konfliktu?

Někdy člověk při konfliktu aktivně hledá cestu ven z obtížné situace, ondy se rozpláče, někdy nechá situaci „vyhnít“, jindy bouchne do stolu. Existuje nějaká „správná cesta“, návod, jak se zachovat? Návod není, vítězí rozmanitost. V drtivé většině konfliktů neexistuje ta jediná spásná cesta, ale vícero možností, a je na nás, který způsob chování zvolíme.

Typy jednání v konfliktu

Zpracovat konflikt můžeme jako řešitel, příjemce nebo uhýbač. Tyto způsoby známe všichni a v osobnosti se běžně kombinují – v jedné situaci se chováme řešitelsky, v jiné jako uhýbač atd. Pravda je, že většinou více preferujeme některý z uvedených modelů.

Řešitel

Identifikuje problém, má zájem ho řešit, aktivně se účastní procesu. Chce konkrétní výsledek, záleží mu i na vztahu.

„Naštval ses, když jsem tě upozornila na naši domluvu, že ve čtvrtek hlídáš děti ty. Pro mě je to důležité, vždyť víš, proč chodím cvičit, dělá mi to dobře na záda. Jestli ti tohle uspořádání vadí, tak mi řekni, jak to udělat jinak, ať se dohodneme.“

Jak na řešitele? Přijmout jeho model chování, někdy je dobré vytyčit časový rámec jednání.

Příjemce

Chová se reaktivně – když druhá strana vyvolává spor, jde do sporu nebo do manipulace. Jestliže druhá strana řeší, nechává ji hledat řešení vlastními silami, účastní se minimálně, většinou až na důraznou žádost řešitele. I pak občas používá manipulaci.

Příjemci často chybí dovednosti k jinému chování, někdy je toto chování věcí postojovou – přinesl si to z rodinného prostředí.

„Vy mi vytýkáte, že jsem několikrát odešla z práce dřív a prý jsem nedodělala svou práci! A co Eliška?! Já vím, je veselá, zábavná a společenská, všechny vás tu baví, a tak jí všechno projde! Já jsem uzavřenější, tak jsem ta špatná.“

Jak na příjemce? Nereagovat na manipulaci, pouze na faktickou část sdělení. Převádět spory na problémy, používat při jednání 3. stranu (přináší to výhodu jiného přístupu), dělat v jednání pauzy, používat písemné zadávání úkolů.

Uhýbač

Situaci jako konfliktní nevyhodnotí. Nebo ji vidí jako konfliktní, ale nemá energii nebo zdroje, aby do ní aktivně vstoupil.

„Máš pravdu, na té oslavě jsem byl úplně nemožný. Trapas, no.“

„Dobře, ale proč? Co ti tam vadilo? Nebo kdo?“

„Já fakt nevím. Jsem holt takový.“

Jak reagovat na uhýbače? Vysvětlit, co vám vadí a proč, trvat na jeho reakci. Povzbudit ho, dát najevo zájem a vztah. Nebo určit časový rámec, do kdy chcete konkrétní výsledek, definovat rizika (co všechno může nastat, když…).

Způsoby řešení konfliktu

Napřed si ujasněte, co se v dané situaci děje – řešíte problém nebo se s druhou stranou hádáte, tedy jste ve sporu?

Spor je personifikovaný problém. Neřeší se věcná stránka, ale lidské rozpory. Kdo má větší pravdu, čí názor na výchovu dětí je oprávněnější. Kdo je vstřícnější vůči druhému, kdo se chová zodpovědněji …

Spor nemá řešení!

Příklad:

„Ty jsi hrozný bordelář!“

„Jenom naprostý ignorant může říct něco takového!“

„Ty dokážeš uvěřit každým předvolebním slibům, to je neuvěřitelné!“

Spory nemají konkrétní výstup. Výsledkem sporu bývá často hádka, dlouhodobě narušený vztah, neklidná atmosféra.

Možnost zásahu jsou:

1. převádět spory na problémy („Co konkrétně potřebuješ, jak by sis naši spolupráci představoval/a, které věci se ti nelíbily…“)

2. definovat rizika, když se nedohodneme

3. posun jednání v čase (příště bude druhá strana možná vstřícnější)

4. nečekanost (zvolit jednání, které druhá strana neočekává, a tím ji zaskočit)

K dobrému řešení situace tedy potřebujete dvě věci – identifikovat, co vás „našláplo“ – spouštěč a zvolit tu správnou reakci, adekvátní dané situaci.

První krok je analýza situace. Po každé střetové situaci si vyjasněte, co spustilo vaši konfliktní odpověď. Vytvořte si svůj seznam spouštěčů.

Druhý krok představuje tzv. dopředná vazba. Promyslete, jak budete příště vůči danému spouštěči reagovat. Co můžete udělat, říci. Důležité je, aby vaše budoucí jednání a chování odráželo vaše možnosti – aby vám bylo přirozené!

Nemá smysl zvolit si reakci, kterou vám někdo v kurzu řešení konfliktů doporučil, ale vám nepůjde „z pusy“. Reakce je pak toporná a úspěch nepravděpodobný.

Třetím krokem je opět zpětná vazba, tentokrát k nové reakci, kterou jste vůči spouštěči použili. Zhodnoťte, jak byla prospěšná a jak jste se s ní cítili vy sami. Pakliže se osvědčila, zahrňte ji do arzenálu svých možností.

Jak se říká: „Je nám dobře s těmi, kdo s námi souhlasí, ale rosteme s těmi, kteří s námi nesouhlasí!“

Neboli – konflikty jsou potřebné – zejména ty, které řeší problémy. Učí nás konkrétnosti, protože jedou podle linie: Co- kdo-kdy-kde-jak-proč-kolik-k čemu.

Mají vždy konkrétní výstup, i když výstupem může být i tzv. „dohoda o nedohodě“:

„Nejsme schopni se dnes domluvit, ale sejdeme se zítra ve dvě hodiny opět zde s dalšími informacemi a dotáhneme to“.

Identifikujte, zda v konfliktu jde o spor nebo o řešení problému, a podle toho jednejte!

Další články z rubriky


Přidat komentář